PŘEHRADA
Jsi zrada, co zabolí.
Jsi něco, co s nevolí
přijímám jako nutné zlo
Jež je tu a nikdy nebylo.
Jsi kámen, co stojí vprostřed cesty.
Jsi upuštěný závoj nevěsty.
Jsi tu navíc, nechtěný.
Ani poslední polibek od ženy.
Tvoje to chyba, chápeš přece
jak tvoje skutky předalece
skrývají tvou tajnou zášť
(a teď, promiň Lucko, )
skrýváš se pod Gandalfův plášť
Jsi tisíc sluncí nad jedinou zemí,
pálíš vše, už tu nic není.
Jsi požár, který uškodí.
Jsi něco, co k ničemu se nehodí…
Jsi zbytečný, prázdný, plytký.
Někde tvé ubohé zbytky
poletují ve víru nicoty,
až dostanou se na kraj samoty
Jsi upír, co okrádá svět
o jeho duči a cíle, hleď
tu spoušť, co za tebou se vleče,
každý a nikdo neuteče.
Jsi poušť, již pouze písek rodíš.
Snaž se jak chceš, nikomu neuškodíš.
Neuškodí žádnému tvůj strohý smysl
promiňte, pane Werich, pro nesmysl.
Jsi prostě ptáče bez peří
nad rozjedenou večeří.
Kdy domů navrací se tvůj
smysl života. I můj
stůl býval takhle prázdný.
Beze smyslu.
A hle, snad snaha malá
se tu přeci jenom stala.
Komentáře
Přehled komentářů
Tohle se mi vážně líbilo :) Taková zajímavá spojení a ten název!
:)
(Alex, 4. 10. 2012 19:46)